Hejkal (ghillie suit)

Toto označení vzniklo poprvé ve Skotsku kolem roku 1800.  Skotští lesníci si šili nezvyklé kamuflážní obleky,  které jim lépe pomáhaly chytat pytláky.  Dnešní hejkal je speciálně vyrobená kamuflážní uniforma, která má především rozostřit sniperovy obrysy a umožnit mu skrytou činnost. Pokud si chcete ušít hejkala (jako odstřelovač se bez něj neobejdete), můžete využít třeba tento návod:

Existují dva základní typy hejkala. U prvého je jako základ použita uniforma a maskování je na ní pevně našito. Druhý typ je řešen jako návlek přes uniformu. Oba typy mají své pro i proti. Musíte se rozhodnout, kterou variantu chcete  použít. Osobně dávám přednost oddělené variantě, je univerzálnější, ale pracnější.

Potřebný materiál:
Základ: BDU, bojová, či letecká kombinéza, nebo hustá a pevná síťovina - podle varianty
silná nit - dentální, nebo dobrá režná
silná jehla, dobrá je na šití koberců
pytlovina, nebo hrubé plátno
kamuflážní krycí síťovina (šátek)
armádní klobouk - doporučuji, čepice, nebo v nouzi i kapuce
barvy na látky - především několik odstínů zelené a hnědé

Než začnete šit, dobře se rozmyslete nad svými požadavky.  Budete potřebovat  dodatečné kapsy? Kolik a kde? Používáte záložní zbraň? V jakém pouzdře? Do jakého terénu je hejkal určen? Jaké by především mělo být zbarvení? atd. atd.

Pokud se rozhodnete použít jako základ oblek, uvažte, zda  by se Vám nevyplatilo otočit ho rubem ven. Kapsy jsou tak chráněné a při plazení se o ně nebudete zachytávat.

Obarvěte si pytlovinu a rozřežte (ne rozstříhejte) ji na pruhy cca 50x3cm. Čím budou okraje méně pravidelné, tím lépe.
Začněte našívat pruhy na oblek. Dobrým vodítkem jsou švy. Jednotlivé proužky pytloviny uchyťte zhruba za střed. V našívání a délce proužků není dobrá přílišná pravidelnost.

Přední část obleku včetně nohavic nechte volnou.  Zde by Vám maskování při pohybu překáželo.  Místo maskování tato místa zesilte - často na nich budete ležet. Vhodný je třeba dvojitý ripstop woodland.  Minimálně na kolenech a loktech je zesílení opravdu nutné.

Pokud máte pruhy našité v dostatečném množství a barevné kombinaci, která se Vám líbí, je čas na konečnou úpravu. Dá práci, ale vyplatí se. Zkuste teď u alespoň poloviny proužků rozstřepit okraje. Vypárejte dlouhé podélné nitě na okrajích proužků. Proužky tím získají lepší kamuflážní vlastnosti, občas se zkroutí a výsledek je lepší než bez této úpravy.

Při šití hejkala nezapomeňte také na gumové kroužky, které Vám poslouží pro uchycení přírodních krycích materiálů.

V předchozím návodu je jako základ hejkala použita uniforma, či kombinéza. Pokud chcete univerzálnější variantu, použijte jako základ síťovinu, ze které ovšem musíte ušít jakýsi návlek, včetně rukávů. Výhodou je, že si pod něj můžete vzít takřka cokoliv. Ale toto cokoliv musíte mít na sobě, když si převlek rozměřujete! Tady opravdu platí pravidlo dvakrát měř a jednou střihni.

Jedna z nejvíce důležitých věcí u hejkala je maskování hlavy. Hlava má velmi charakteristický tvar a  podle siluety jste na dálku rozeznatelní. Nejlepším základem krytí hlavy je asi klobouk v kombinaci s maskovací sítí. Doporučuji síť pevně uchytit a našít na ní větší množství proužků. Pozor ale, aby Vám při pohybu proužky nepadaly příliš do očí. Je také dobré vyřešit uchycení sítě nad obličejem pro případ, kdy nemusíte být přímo kryti. Odkrytý obličej je příjemný. Suchý zip to řeší.

Tento návod řeší jen základ hejkala. Stejně jako každý sniper časem začnete svého hejkala doplňovat, vylepšovat, prostě si ho upravíte na míru.

I když máte dobrého hejkala, nespoléhejte se jen na něj. Na horkém území je maskování třeba neustále doplňovat podle okolního prostředí. Přílišná sebedůvěra není dobrá, hejkal je výborná pomůcka, ale není to oblek neviditelnosti. Ale někdy k němu má dost blízko...

Zde uvádím jen jeden z mnoha možných způsobů stavby, který jsem použil já a který se mi osvědčil. Neberte to tedy jako definitivní. Plus omlouvám se některým kterým možná můj návod bude místy připadat jako pro blbce.

 

Základní potřeby jsou uniforma (blůza + kalhoty, jen blůza nebo kombinéza), jehla, nit, síťovina, spousta pytloviny (alespoň 10 m a musí být řídce pletená aby se dobře párala), barvy na textil, molitan, pevná zelená nebo maskovaná látka.

 

 

Pvní věc, kterou musíte udělat, je rozmyslet si, jak budeme hejkala nosit. V podstatě jde o rozmyšlení, zda budeme tvořit převlečník přes uniformu nebo budeme hejkala dělat přímo na uniformu, kterou budeme nosit neustále. Z osobních zkušeností mi přijde výhodnější převlečník, protože v hejkalovi je pekelné vedro a tak možnost sundat ho přijde vhod. Samozřejmě i v případě deště a jiných věcí není špatné mít možnost ho sundat.

 

 

Pokud máme vybráno, musíme se rozhodnout, jaký podklad použijeme. Jestli kombinézu nebo BDU a dále jakou pokrývku hlavy. Jestli klobouček, kšiltovku nebo kapucu připevněnou ke zbytku. Kapuce je dost praktická, dobře splývá a navíc se vám nebudou nitě plácat po krku, což je dosti nepříjemné.

Základ máme vybraný, teď přistoupíme k barvení pytloviny. Pytlovinu je potřeba před jejím zpracováním nabarvit. Osvědčily se mi uplně normální barvy Duha a listová zeleň od fy. Iberia. Barvy jsou samozřejmě velice důležité. Neměly by být mezi sebou nijak kontrastní. V případě AS je třeba si také uvědomit, kam ho budete používat. Na druhou stranu je hezké mít dokonalého hejkala do jednoho prostředí, ale pokud budete jinde nebude to ono. Pokud tedy nechcete dělat hejkalů vícero jenejlepší si udělat univerzál v decentních odstínech zelené a hnědé.

 

 

Dobré barvy jsou tyto:
1)Duha zelená 50% + hnědá 50%
2)Duha zelená 25% + hnědá 25% + olivová 50%
3)Duha zelená 50% + olivová 50%
4)Čistá barva "listová zeleň" Iberia

Vzhledem k univerzálnosti našeho hejkala bych udělal tak 1/3 pytloviny nějakým "vyblitým" odstínem zelenohnědé. Ten budeme dávat dospod. Teď přejdeme k té zaručeně nejnudnější části - párání pytloviny. Pytlovinu je potřeba rozdělit na jednotlivá vlákna. A to tak, že úplně. Je to velice zdlouhavá a nudná práce, ale výsledek stojí za to. Vlákna potom nařežeme na dvojnásobnou délku "chlupů" než chceme mít výsledně. Je dobré udělat i jiné délky. Například na rukou kde hrozí, že si je při plazení přišlápnete, je udělat kratší.

 

 

Dalším krokem je příprava podkladu, na který budeme připravenou pytlovinu navazovat. Nejdříve upravíme blůzu (budu počítat s použitím standardní US BDU). Odpářeme dolní kapsy. Do těch stejně v leže nemůžeme a způsobují jenom zbytečné zachytávání o porost apod. Místo nich si uděláme dva pláty z molitanu a látky a těmi místa na spodu vyztužíme, neboť budou silně namáhaná právě při plazení a podobných aktivitách. Stejně tak vyztužíme lokty a přední část kalhot.

Pokud budeme používat kapucu, sestrojíme nyní právě tu. Nejjednodušší je sehnat si nějakou jinou nebo např. ze starého M-65 parkera nebo si ušít vlastní. Není to nijak náročné. Jde jen o dva kusy látka sešité k sobě. Kapucu potom přišijeme k blůze. POZOR!!! Musí to být velice pevně sešito jinak se kapuca utrhne. Bude na ní mnoho materiálu a až bude viset mohla by se utrhnout! Další úpravou bude všití maskovací síťky do kapuce. Našijeme zevnitř, aby síťka visela přes obličej. Doporučuji použít kousek suchého zipu, aby se dala síťka zachytit odtažená z obličeje, když ho nechcete mít přikrytý nebo v noci kdy je přes síťku špatně vidět. Dalším úpravám se meze nekladou. Například není špatné si dovnitř blůzy našít kapsy na vybavení. Například na kuličky, zásobníky do záložní zbraně a podobně.

 

 

Poté už připravíme blůzu na navazování pramenů pytloviny. Na to potřebujeme právě zmíněnou síťovinu. Nejlepší je nějaká měkká síťovina s oky zhruba 2-3 cm širokými. Dá se použít i síťovina z maskovací sítě. Z té je nutno otrhat původní maskování - maskovací molitan či co je to za substanci. Poté ji našijeme na blůzu a kalhoty, tam kde chceme mít maskování - celá záda a zadní část kalhot, ramena, nadloktí, kousek ramen zepředu a samozřejmě to nejdůležitější - kapuca.

 

 

Síť přišijeme zhruba za každý čtvrtý uzel. Pytlovinu navazujeme liščí smyčkou, tedy přeložíme a podvlékneme pod síťovinou a záhybem prostrčíme oba prameny.

Nejdříve navazujeme základní barvu, které máme nejvíce. Potom navazujeme ostatní barvy. Pokud chceme vytvořit něco jako woodland navazujeme různé barvy v trsech. Jenom listovou zeleň nedoporučuji dávat v trsech. Je dost kontrastní a tak je lépe jí mít po troškách. Takto navazujeme dokud nedosáhneme potřebné hustoty a barvy. Jedna z výhod tohoto způsobu je rychlost navazování a možnost přidávat nebo ubírat barvy podle ročního období. Na ruce a na nohy dáváme kratší "chlupy", abychom zabránili nechtěnému přišlápnutí a podobně.

 

 

Tím je celý oblek v podstatě hotov. Zbývá jen vzít ven a ozkoušet. Takhle napsané to vypadá docela dobře, ale je to namáhavá práce a rozhodně časově náročná.